Informace o kulturním středisku

Městské kulturní středisko slouží ke konání kulturních a společenských akcí, pořádá koncerty, divadelní představení, plesy. Nabízí také pronájem velkého sálu s malými sály na soukromé, prodejní a předváděcí akce.

Městské kulturní středisko bylo dříve pivovarem.

Chropyňský pivovar byl majetkem olomouckého arcibiskupství a měl zásobovat pivem mimo Chropyni také další poddanské obce: Zářičí, Bochoř, Lobodice, Vlkoš, Kanovsko, Žalkovice, Břest, Starou Ves, Němčičky, Skaštice a Plešovec.
Pivovar v Chropyni se poprvé připomíná již za Ludaniců v listině z roku 1550 a také v kupní smlouvě na chropyňské panství z roku 1567. Nacházel se v místě dnešního Městského kulturního střediska. Tento pivovar býval poměrně malý, často nefungující a mnoho o něm nevíme. Po roce 1615, kdy přešlo chropyňské panství do rukou olomouckého arcibiskupství, se chropyńský pivovar stal sesterským podnikem kroměřížského pivovaru a měl i stejné pány. Historie arcibiskupských pivovarů v markrabství moravském zahrnuje pivovary Svitavy, Kroměříž, Chropyně, Kelč, Vyškov, Chrlice a Mírov. Správci a sedláci se v těchto provozech střídali a převážel se slad i chmel.
Roku 1655 byl v Chropyni založen nový urbář, podle kterého bylo v Chropyni 45 selských gruntů, pivovar u tvrze s výnosem 300 zlatých a dvě chmelnice s výnosem kolem 100 zlatých. Chropyňský pivovar měl zastavěnou plochu 1028 sáhů čtverečních (sáh = 3,6 m^2), měl zahrádku, bednárnu a drátovnu. Chropynští byli povinni "ku pivovaru 4 dny drva dělati, a co zdělají, i ku pivovaru přivézt".
Roku 1777 vařil chropyňský pivovar pivo pod kroměřížským sládkem. Na konci 18.století chropyňský pivovar vyhořel a byl znovu postaven i s hospodou "U Šembeků". Od roku 1803 byl pivovar i s hospodou pronajímán. Např. v době od října 1812 do září 1813 bylo provedeno 25 celých várek a jedna poloviční. Na slad se spotřebovalo 1313 měřic ječmene (1 měřice je asi 70 kg) a 75 měřic chmelu. Celkové výdaje byly 9720 zlatých a příjmy 9732 zlatých. Čiistý zisk byl tedy velmi malý.
V říjnu 1814 přišel sládek Ludvík Glanz ze Svitav, který měl pozvednout celkovou úroveň pivovaru. Hlavním důvodem úpadku byla slabší kvalita chropyňského piva ve srovnání s okolními pivovary. Kvalitu bylo nutné zvýšit, a tím získat zpět ztracený odbyt. Dalším důvodem byla potřeba poskytovat šenkýřům pivo na úvěr a také nutnost opravy místních cest, které jsou ve špatném stavu a za mokra nesjízdé, což má za následek pomalý rozvoz a nákup piva hospodskými od konkurence.
Sládku Glanzovi se sice podařilo trochu utlumit úpadek chropyňského pivovaru, ale znovu získat ztracený kredit a výnos se mu nepodařilo.
Přestože chropyňské pivo nebylo nijak špatné, silná konkurence okolních pivovarů jej ničila a jeho vedení se nestačilo konkurenci přizpůsobit a tvrdě si udržovat svá odbytiště. Velkou úlohu hrála cena piva. Na poradě na vrchnostském úřadu v Kroměříži dne 3. října 1823 byl vypracován návrh na záchranu chropyňského pivovaru. Znovu se rozebíraly příčiny nepříznivého stavu. Rozhodovat o nájemci měl samotný arcibiskup. Ten sepsal v prosinci roku 1823 nájemní smlouvu s Josefem Zemanem. Po třech letech však nájem skončil a v nové veřejné aukci získal za 2030 zlatých ročně pivovar kojetínský sládek Václav Leženský. Z významějších nájemců, kterým se víceméně dařilo, jmenujme ještě Václava Laténského, který měl pivovar v nájmu od roku 1833.
Nájemci se dále střídali až do let 1857-1858, kdy pivovar přestal fungovat. Když v roce 1868 vznikl v Chropyni cukrovar, byly místnosti pivovaru upraveny na konírny a panská hospoda byla přestavěnana byty úředníků...
Tak vidíte, z pivovaru k cukrovaru, od cukrovaru k závodnímu klubu Technoplastu až k dnešnímu Městskému kulturnímu středisku. Ale o tom současném stavu, o tom už nechám psát jiné.